Spolek Kostel Kozlov z. s.

Kozlovský mlýn stával asi 1¾ km vzdušnou čarou jihovýchodně od vsi. Patřil k soustavě mlýnů na řece Střele a nacházel se mezi Dolním Scharfovým mlýnem a Domšovským mlýnem (Ratka Mühle). Mlýn stával na poměrně dlouhém náhonu vybíhajícím z řeky Střely a ústícím do Bochovského potoka těsně před jeho soutokem s řekou Střelou. Délka hlavního náhonu činila kolem 600 m, mlýn měl navíc možnost odebírat vodu i z rybníku ležícího severně od něho. Z rybníka vedl k mlýnu druhý pomocný náhon, dlouhý zhruba 140 m.

Mlýn byl nepochybně starého původu, můžeme předpokládat, že byl založen prakticky zároveň se vsí. Zatím nejstarší objevená písemná zmínka o mlýnu pochází
z r. 1588. V tom roce, prodali Adam a Kašpar Uttenhoferové dědictví po svém otci Jiřím svému strýci Jindřichu st. Uttenhoferovi z Uttenhofu a na Kozlově. Součástí prodeje byl i „mleyn podewsy Kozlowem slowe ssmolka mleyn“. V názvu mlýna je pravděpodobně ukryto jméno tehdejšího mlynáře. Se jménem Schmolka se v okolí můžeme setkat např. v kozlovských matričních knihách v r. 1620 (Schmolkha z Pávic) nebo v knihách nedaleké Údrče, kde se v r. 1633 připomíná Bartl Schmolka, ovčák v Ratiboři, otec dcery Uršuly provdané Schupové.

Nejstarší bezpečně dochované jméno kozlovského mlynáře známe z r. 1622. V tomto roce nechal kozlovský mlynář Thomas Burggraff se svou manželkou Catharinou pokřtít syna jménem Georg.

Další zmínka o mlýnu a jeho obyvatelích pochází z roku 1651. Ze soupisu poddaných pořízeného v tomto roce vyplývá, že mlynářem zde byl Mathes Frantzen (příjmení Frantz, též Franz je od 17. století jedním z typických kozlovských příjmení), kterému bylo v době pořízení soupisu 36 let a není uváděn jako poddaný. Kromě něho je v soupise jmenována jeho manželka Maria (32 roků) a jejich čtyři děti, Anna, Margaretha, Mathes a Georg, ve věku od 7 do 2 let.

V únoru roku 1672 se v mlýně setkáváme již s mlynářskou rodinou Ludwigů. Mlynář Andreas Ludwig (†1702) se svou manželkou Marií nechali podle matriky 22. září pokřtít svého syna Johanna. Ludwigové byli mlynářský rod, s jehož příslušníky se setkáváme i v jiných mlýnech v okolí. Kozlovský mlýn však byl, zdá se, jejich rodovým mlýnem. Andreasu Ludwigovi a jeho ženě, o níž prakticky nemáme žádné informace, se narodil v r. 1674 ještě další syn Georg, který však záhy zemřel. V roce 1676 se v Kozlovském mlýně objevuje dočasně další slavné mlynářské jméno. Johannu Rathkovi a jeho ženě Kateřině se zde narodil syn Adam. Jakou funkci Johann Rathka (zmínku o něm jako „kozlovském mlynáři“ známe i z r. 1679, ve stejném roce se objevuje Margaretha Rathkin – „goßlauer müllerin“) ve mlýně zastával, nevíme, jeho rodinný mlýn stával o něco níže po proudu řeky. V Ratka Mühle hospodařil v té době zřejmě Matthes Rathka, jehož manželce Zuzaně se zde narodil syn Hans Adam v říjnu 1678. A Matthes je zde doložen i v r. 1680. V roce 1682 však již v Ratka Mühle působil i výše uvedený Johann se svou druhou(?) manželkou Johannou (doloženi jsou oba i v r. 1684).

Vraťme se však zpět ke Kozlovskému mlýnu a rodině Ludwigů. Andreas Ludwig a Maria možná v letech působení Johanna Rathky v kozlovském mlýně žili a pracovali v jiné lokalitě. Z kozlovských matrik totiž nemáme zprávy o narození jejich dalších dětí, o nichž máme následně povědomí z jiných pramenů. Někdy po r. 1674 se narodil syn Adam, pozdější kozlovský mlynář a do r. 1684 se narodili ještě Andreas (krejčovský tovaryš zesnulý v Kozlově v květnu 1709), Polixena (v r. 1705 provdaná za Matheuse Rattku, syna výše zmíněného Johanna) a Jakob († v říjnu 1755 v Kozlově). Andreas zemřel v prosinci 1702 sedm měsíců po své manželce. Jeho nejstarší syn Johann se stal hostinským a založil rodovou větev, z níž vzešlo několik generací kozlovských „Gastwirthů“. Mlýnu se ujal jeho mladší bratr Adam. Ten se oženil v listopadu 1703 se Sußannou, dcerou Parthla Öhmbse z Telče (†1715). Jeho druhou manželkou se stala, neznámo přesně kdy, jakási Maria, o niž žádné další zprávy nemáme. V říjnu 1717 se Adamovi narodil syn pokřtěný jako Frantz Joseph, jméno matky však matrika nezmiňuje. Další syn, Johann Melchior, se narodil v černu 1723 po narození a následném úmrtí tří dalších dětí. Tentokrát se již dovídáme, že mlynářka se jmenovala Marie. Ale matriky jsou na další údaje o ní velmi skoupé. Když zemřela 17. září 1757, není zde uveden ani její věk. Z neznámých důvodů se v kozlovských matrikách nesetkáváme s narozením dalších mlynářových dětí – syny Andreasem a Antonem a dcerami Marií Elisabethou a Katharinou, kteří se museli narodit mimo zdejší farnost patrně po r. 1723.

Zatím není ani zcela jasno, jaké důvody vedly majitele kozlovského statku Franze Ferdinanda Pickharta k tomu, že 24. dubna 1731 uzavřel s Adamem Ludwigem kupní smlouvu, kterou přecházel mlýn do majetku mlynáře, označovaného jako „dědičný poddaný“. Mlýn byl prodán se všemi náležitostmi i se všemi úroky a závazky za 600 zlatých, které ovšem Adam k dispozici neměl. Podle záznamů v pozemkové knize zaplatil 60 zlatých, zbylou částku splácel až do r. 1748. Každoročně na sv. Jiří a sv. Havla platil po 15 zlatých. Pozemková kniha dokládá, že byl zcela vzorným dlužníkem, který nevynechal, ani nezpozdil jedinou splátku. Ještě před svou smrtí tak na mlynáře přešel majetek značné hodnoty, který, jak ještě uvidíme, byl významným dědictvím. Adam Ludwig zemřel 16. listopadu 1757, když přežil o pouhé dva měsíce svou manželku.

Na základě smlouvy, či spíše jakési závěti z 19. září 1754 dochované v kozlovské pozemkové knize (Grundbuch) měl převzít mlýn od svého otce Adama jeho syn Melchior. Mlýn byl oceněn na 600 zlatých, z nichž po 90 zlatých mělo připadnout jako podíl synům Melchiorovi, Antonovi, Josephovi a Andreasu Ludwigovým, po 70 zlatých měly dostat dcery Maria Lisa Prokschin a Anna Catharina Ratkin. 100 zlatých zůstávalo k dispozici jako dědičný podíl pro jejich další budoucí manželské potomky. Ze závěti nám tak náhle vystupuje řada Adamových dětí, o jejichž narození nemáme ve farnosti žádný záznam. Drtivá většina dětí se nějakým způsobem držela mlynářské živnosti. Anna Catharina byla provdána za Johanna Ratku z Ratkamühle, Anton si vzal Julianu Götz, dceru telečského mlynáře Mathese Götze a působil nadále v Telči, Andreas si vzal Barbaru Burgraffin, vdovu po mlynáři ze Schlosser Mühle. O mlynářském působení Melchiora a Josepha se ještě zmíníme. Jedině dcera Maria Elisabetha opustila mlynářské prostředí a vdala se za Balthasara Procksche, kováře v Sovoluskách.

Povinnost vyplatit dědice zůstala na Melchiorovi, coby budoucím provozovateli mlýna. Zdá se však, že po Adamově smrti Melchior z nám dnes neznámých důvodů mlýn nepřevzal a odešel pracovat jako mlynář do poměrně vzdáleného Budova. Zde se v r. 1770 oženil s Katharinou roz. Hayn, vdovou po mlynáři Antonu Bösnerovi, které bylo v době svatby již 37 let (Melchior byl asi o deset let starší). Spolu měli syna Antona (*cca 1777), který se následně do kozlovské farnosti vrátil a působil a zemřel (1852) v Rohrerově mlýně. Po něm působil v Rohramühle jeho syn Joseph (*1803), který se stal se kmotrem řady dětí, které se jemu vzdáleným příbuzným v první polovině 19. století rodily v kozlovském mlýně. Zajímavým svědectvím o tehdejším způsobu života je dochovaná svatební smlouva, kterou Anton uzavřel v listopadu 1799 se svou budoucí manželskou Marií Annou Wohlrathin, dcerou mlynáře Johanna Georga Wohlratha.

Kozlovský mlýn tedy nakonec skončil v rukou Melchiorova staršího bratra (Frantze) Josepha. Ten se v poměrně zralém věku 41 let oženil s teprve dvaadvacetiletou Catharinou Görtlerin pocházející z Oplot (Oblath), malé vesnice ležící asi 8 km severně od Podbořan. Svatba se konala v listopadu 1758 v kozlovském kostele. Manželům se v září následujícího roku narodila dcera Maria Josepha, její život však trval necelé čtyři měsíce. Druhorozená dcera Barbara přišla na svět těsně před koncem r. 1760. Ta své dětství sice přežila, zemřela však na prahu dospělosti v září 1778 v nedožitých osmnácti letech. Třetím dítětem v mlynářově rodině byl v březnu 1763 narozený Johann Georg, o něm však nemáme žádné další zprávy. Ty nám kupodivu chybí i u narození klíčové osoby, syna Josepha Antona, který se narodil patrně v roce 1764/5 a který se stane budoucím kozlovským mlynářem. Zdá se, že jeho k jeho narození došlo neznámo proč mimo zdejší farnost. Posledním známým potomkem byl syn Johann Mauritius Wenzl, který počátkem října 1766 zemřel po jedenácti dnech života. Mlynářova žena Catharina zemřela ve svých 34 letech v srpnu 1770. Joseph se sice znovu oženil, ale až v říjnu 1776, kdy se jeho druhou ženou stala Ewa Susanna Scherbaumin (*1736), dcera zesnulého hostinského ze Žlutic čp. 138.

Poněkud záhadnou postavou z rodiny je Adamův bratr Jakob Ludwig, narozený patrně někdy kolem r. 1683. Narodil se mimo farnost a neznámo kdy a kde se oženil s manželkou jménem Dorotha. Víme, že v Kozlově se jim narodila v r. 1724 dcera Anna Francisca a v r. 1727 dvojčata Franz Josef a Marie Augusta. Jakob zemřel jako dvaasedmdesátiletý v Kozlově v r. 1755, jeho manželka zemřela již v r. 1742 v šedesáti letech. Zajímavé je, že nemáme žádné další zprávy o jejich dětech s jedinou výjimkou a tou je smrt neprovdané Augusty v r. 1802. Zemřela ve mlýně a můžeme se tak pouze dohadovat, zda její rodiče i sourozenci zde žili také.

Po delším čase se v matrikách objevuje k r. 1802 mlynář Joseph Anton Ludwig a jeho manželka Anna Maria roz. Senft z města Úterý. K jejich svatbě v bydlišti nevěsty došlo v říjnu 1800. Místní farář v zápise udělal nevědomky chybu, když ženichovu macechu Ewu Susannu označil za jeho matku. Manželům se ve zmíněném roce 1802 narodil syn Joseph a v dubnu 1804 dcera Katharina. Asi měsíc po jejím narození zemřel její starší bratr ve věku dvou let.. Mlýn měl v té době čp. 41, které ukončovalo číselnou řadu přidělenou v závěru r. 1770, v roce 1805 obdržel nové čp. 56. Další mlynářské dítě byl syn narozený v říjnu 1806 a pokřtěný Franz Karl, za kmotra šel kozlovský krejčí Karl Burggraf se svou manželkou Catharinou. V dubnu 1808 zemřela mlynářova nevlastní matka Ewa Susanna. Dožila se 72 let. V dubnu následujícího roku se mlynářova rodina rozrostla o dceru Johannu, ta však zemřela již v říjnu 1810, a v roce 1811 o dceru Barbaru. Nejmladší dcera Maria Anna se narodila v červnu 1814. Joseph Anton Ludwig zemřel 1. února 1824 ve věku 61 let na plicní chorobu a byl již v roce 1826 dva roky po smrti, když se jeho dceři Katharině narodil nemanželský syn Ignaz, který ovšem žil pouze 12 dní. Věk Josepha Antona při úmrtí naznačuje rok 1763 jako rok jeho narození. K tomuto roku ale matriky evidují narození syna Johanna Georga, Joseph Anton se tedy narodil o něco později. Vdova po Josephu Antonovi, Maria Anna, se dožila 65 let a zemřela ve mlýně r. 1846. Dcery Josepha Antona se vdaly mimo Kozlov. Katharina se v r. 1832 stala manželkou Josepha Riedla, syna kozlovského hajného Johanna Riedla z čp. 5, s ním odešla do Doupovského Mezilesí (Olitzhaus), kde působil jako revírní myslivec. Barbara se v roce 1839 vdala za Hermanna Göhla, tkalce z Úterý, rodného města její matky. Nejmladší Anna se v r. 1842 provdala za Josepha Leinera, měšťana z Krásna.

Mlýn připadl synovi zesnulého Josepha Antona, Franzovi (*1806). Ten se oženil s Franziskou, roz. Fischbach, dcerou kováře z Mühldorfu (panství Gieshübel, nyní Stružná). V roce 1844 se jim narodila dcera Marie, v roce 1845 další dcera Nothburga a roku 1846 dcera Sophia. Prvorozený syn Joseph se narodil v roce 1848, zemřel však šestý den po svém narození. Následovala další dcera Franziska narozená v roce 1852. Za kmotra všem dětem byl Joseph Ludwig, vzdálený příbuzný z tohoto mlynářského rodu, který byl v té době mlynářem v Rohrově Mlýně. Ke dni narození nejmladší dcery Franzisky, 25. ledna, je otec Franz ještě uveden jako mlynářský mistr v Kozlově čp. 56.

O pět měsíců později se však dovídáme, že 16. června 1852 se narodila Anna, jejíž otec Karl Braun je uváděn rovněž jako mlynář z Kozlova čp. 56. V této době tedy mlýn změnil majitele. O důvodu změny nevíme nic, snad v ní mohl hrát roli nedostatek mužských potomků v rodině mlynáře. V každém případě roku 1852 skončila éra nejslavnější kozlovské mlynářské rodiny, která trvala nejméně 180 let (přesné datum, odkdy Ludwigové mlýn vlastnili, neznáme). Franz Karl Ludwig odešel z Kozlova a zemřel v Úterý, odkud pocházel rod jeho matky, 23. listopadu 1862 ve věku 56 let. Nový kozlovský mlynář Karl Braun pocházel také ze starého mlynářského rodu, jeho otec působil v Hamerském mlýně. V době, kdy přišel do kozlovského mlýna, bylo mu 46 roků (*2. 1. 1816) a měl již dospívající děti Theresii, Josephu, Franze a Karla. V roce 1853 se v jeho novém působišti narodila dcera Anna a šest let po jeho příchodu do kozlovského mlýna se mu v r. 1858 narodil první vnuk. Šlo o nemanželského syna jeho dcery Theresie Braunové, který však zemřel devátý den
po svém narození. V roce 1863 byl kozlovský mlýn svědkem narození Josephy, další dcery Theresie; tentokrát je již uveden i otec, kterým byl Johann Redlich, mlynář z Doupovského mlýna (Duppamühle) u Lachovic, syn tamního mlynáře Leopolda Redlicha. Zdá se, že dcery mlynáře Brauna se poněkud rozcházely s morálními standardy své doby. Jeho další dcera Josepha porodila svou první dceru Theresii ve Svinově v r. 1860 také jako nemanželské dítě, aniž by uvedla jeho otce. To samé se opakovalo v r. 1863, kdy se jí v kozlovském mlýně narodil syn Josef, který ale zemřel již osm dní po porodu. Josepha Braunová se pak vdala v lednu 1864 za toužimského ševce Stefana Roesku a z mlýna se odstěhovala. Její sestra Theresie a Johann Redlich žili dále ve mlýně společně s rodiči a v roce 1865 se jim narodil syn Johann Nep. Manželka Karla Brauna Franciska zemřela v r. 1862 ve svých 58 letech v Hamerském mlýně (v té době patřil jako čp. 40 Svinovu), kde je její manžel uváděn jako výměnkář. To by znamenalo, že až do další změny majitele byl kozlovským mlynářem někdo jiný, v úvahu přichází buď některý ze synů, nebo otec jeho vnuků Johann Redlich.

Nejpozději v roce 1867 dochází opět ke změně majitele a mlýn se stává majetkem mlynáře Johanna Kunze, rodáka z Kojšovic, kde jeho otec rolničil v čp. 20. Mlynář Kunz se narodil v roce 1819 a v době, kdy kupoval mlýn, mu bylo již 48 let. Jeho manželka Theresia, rozená Kluppová, pocházela z Útviny čp. 129. Jejich právě narozený synek Karl zemřel
ve mlýně 4. října 1867 dva týdny po svém narození. V roce 1878 zde zemřel jakýsi Johann Huhs, který pracoval ve mlýně jako sluha. Do kdy byl hlavním mlynářem Johann, popřípadě kdy mlýn přešel na Franze Kunze (pravděpodobně jeho syna), nevíme. Franz Kunz měl
za manželku Marii, roz. Boltzovou (někdy uváděnou jako Polzová) z Doupovského Mezilesí (Olitzhaus) čp. 4. Na potomky nové rodiny však čekal mlýn marně. Koncem roku 1883 se sice do mlynářovy rodiny narodila dcera Amalia, ta však zemřela po 7 dnech života 1. ledna 1884. Manželskému páru se v březnu 1885 narodil synek Julius, který zemřel o dva roky později v květnu 1887. Jenom několik dní po něm zemřel jeho mladší bratr Rudolf, který se dožil necelého měsíce věku. Prokletí dětských úmrtí pronásledovalo mlynářskou rodinu i nadále. Koncem května 1888 narozený syn Franz zemřel 3. června již po 19 dnech
od narození a situace se opakovala i o rok později, kdy 3. července zemřel dvouměsíční synek Alois. V roce 1892 zemřela manželům Kunzovým dcera Eva prakticky hned po porodu. 3. ledna 1895 pak zemřel starý mlynář Johann Kunz, když se dožil 75 roků,
6 měsíců a 9 dnů. Jako důvod smrti uvádí matriční zápis „Marasmus“. Zdá se, že v té době ve mlýně pracovali i někteří příbuzní z rodiny mlynářky Marie. Setkáváme se tu např. s Theresií Polzovou z Doupovského Mezilesí, služebnou děvečkou, které zde v lednu roku 1896 zemřel ani ne desetiměsíční synek. Dětská úmrtnost byla v této době opravdovou metlou mlýna, která neměla skončit. V červenci roku 1900 totiž zemřela ve věku necelých čtyř měsíců další dcera manželů Kunzových, Maria. Z doby, o které pojednáváme, již nejsou zachované svatební matriky ani matriky narozených, existuje pouze matrika zemřelých. Z ní můžeme dedukovat, že ve mlýně žila i matka mlynářky, Franziska Polzová (roz. Würknerová) původem z Ratiboře, vdova po Franzu Polzovi. O její přítomnosti svědčí matriční záznam – zemřela 13. listopadu 1903 ve věku téměř 67 let. Kromě dětské úmrtnosti postihla mlýn za mlynáře Kunze ještě jedna pohroma. – v roce 1898 do základů vyhořel, byl ale s největší pravděpodobností velmi rychle obnoven. Mlynářova rodina našla dočasné útočiště v areálu kozlovského zámku (čp. 2). Zde se také v prosinci narodil syn Heinrich. Ani on však své narození dlouho nepřežil a zemřel ještě před Vánocemi pátý den svého života. Matrika zemřelých ovšem naznačuje, že z manželství Franze Kunze a jeho ženy Marie přežila dětství dcera Paulina. Té totiž zemřel 26. června 1904 syn Karl Kunz (matka nebyla provdána) ve věku 26 dnů. O narození Pauliny nemáme žádný záznam. Podle toho, jak umírali její sourozenci, můžeme dedukovat, že se buď narodila ještě před rokem 1883 a mohla být prvním nebo jedním z prvních narozených dětí, teoreticky by jako rok narození mohl připadat v úvahu rok 1886. Matriční zápisy v knize zemřelých končí rokem 1916 a žádný další záznam týkající se kozlovského mlýna po r. 1904 již neobsahují. Posledním vlastníkem mlýna byl Alois Wufka, původem z Martic. Ten koupil údajně dost zanedbaný mlýn někdy po první světové válce a byl jeho posledním majitelem až do odsunu v roce 1946.

Vnější podobu mlýna známe pouze ze stabilního katastru a indikační skici z r. 1841 a z leteckého snímku vojenského mapování z roku 1952. Doposud se nepodařilo objevit žádnou fotografii, která by tyto půdorysné charakteristiky doplnila. Na indikační skice jsou vyobrazena tři dominantní stavení. Nejseverněji stojí mezi oběma náhony dřevěná budova vlastní mlýnice se zobrazenými mlýnskými koly. Jižně od ní stojí hlavní budova mlýna (kamenná) a nejjižněji další kamenné stavení, zřejmě hospodářské. Menší hospodářská budova stojí ještě západně od mlýnice za cestou ke mlýnu. Na leteckém snímku z roku 1952 nejsevernější budova bývalé mlýnice již nestojí, jsou zde ale patrné obrysy jejích základů. Patrně byla zničena hned po skončení války. Kozlovský mlýn se hned po válce stal terčem „hledačů pokladů“ a byl již v roce 1946 vyrabován. Zpustlá stavba byla v šedesátých letech minulého století zplanýrována tak důkladně, že v terénu po ní prakticky nezbyly žádné stopy. Pouze nepatrné zbytky ruiny nejmenšího stavení za cestou dávají tušit, kde mlýn vlastně stával.