Spolek Kostel Kozlov z. s.

Leopold von Trauttenberg (*16. 7. 1761 v Kozlově, †3. 1. 1814 v Bernu). Syn Františka Jindřicha z Trauttenbergu a jeho manželky Marie Theresie. Na začátku války o bavorské dědictví vstoupil v roce 1778 jako kadet do pěšího pluku „Preiss“ (č. 24) rakouské armády. V první koaliční válce se Trauttenberg při útoku u Cordoipa (16. března 1797) jako hejtman postavil do čela dvou batalionů pěchoty, jejichž důstojníci padli, znovu obnovil útok a zachránil tím vrchního velitele arcivévodu Karla před zajetím. Za to byl vyznamenán Řádem Marie Terezie, což bylo spojeno s udělením titulu barona a povýšením na majora. Během druhé koaliční války se již jako podplukovník v dubnu 1799 u Magnana dostal do zajetí, byl brzy vyměněn, a za mimořádnou statečnost v bojích u Terbiga v listopadu povýšen na plukovníka V roce 1800 převzal velení svého starého pluku „Preiss“. Počátkem r. 1803 potlačil spíše obezřetností než násilím nepokoje vzniklé v nižších společenských třídách ve Vídni. Po povýšení na generálmajora v roce 1807 velel následně v dubnu 1809 v polním tažení proti Varšavskému vévodství brigádě pěchoty působící na konci vojenské kolony. V den bitvy u Raszyna jeho brigáda začala svůj pochod od Tarczyna k 15 km severně ležícímu bojišti teprve na začátku odpoledne. Ve večerních hodinách udeřila na pravém křídle na vojsko nahromaděné před řekou Utratou, aniž by vystřelila jediný výstřel. V noci na 2. května 1809 ztratil pluk jeho brigády pod velením Bailleta de Latours dvě třetiny svého stavu při zničení předmostí ve Weichselu naproti Góra Kalwaria kvůli nočnímu bodákovému útoku Poláků pod vedením generála Sokolnického Když byl koncem roku 1811 jmenován polním podmaršálkem, velel Trauttenberg v době ruského Napoleonova tažení 2. bavorsko-rakouské divizi. V bitvě u Hanau dne 30. října 1813, byl pod ním zastřelen jeho kůň, přičemž utrpěl těžké zhmožděniny. Ještě ne zcela uzdravený prováděl inspekci lazaretů ve Švýcarsku. V Bernu se při tom nakazil infekcí a po několika dnech zemřel.