Škola v Kozlově

Počátky školního vzdělávání v Kozlově

            Počátky kozlovského školství jsou velmi starého data, jejich přesnější určení však není zatím možné. Přestože se Kozlov a celá farnost nacházejí poměrně blízko dvou měst (Bochova a Toužimi), kde lze předpokládat také poměrně rané počátky edukační činnosti, zdá se, že určité základy vzdělání byly v tomto kraji poskytovány i v menších lokalitách. Vzdělávací proces souvisel velmi úzce s místem, kde se nacházel farní kostel. Víme, že již době předbělohorské se na českém venkově provozovala školní výchova. Vzdělanost v Čechách byla již od předbělohorského období na poměrně vysoké úrovni. Kladně na ni působila i přítomnost šlechtického sídla, kláštera apod. O její lokaci, o jejím rozsahu a úrovni však mnoho zpráv nemáme, i když víme, že tento jev nebyl v tehdejších českých zemích ničím neobvyklým. Kozlov však představuje lokalitu, kde školní výchovu ve farnosti můžeme do doby předbělohorské zařadit s naprostou jistotou. V roce 1619 za působení protestantského faráře Leuschnera se totiž v matričních knihách při křtu Bartholomea, syna bednáře Johanna Schmida z Kozlova, setkáváme s jistou Annou, charakterizovanou jako „schull Meisters tochter“. I když u ní není uvedena poznámka, odkud pocházela (matriční zápisy někdy uvádějí u jmen i místo původu, popřípadě poznámku typu „všichni zdejší“ apod.), můžeme předpokládat, že byla dcerou „učitele“ z Kozlova. Samotného učitele pak dokládá zápis z r. 1622 ze dne 17. května, kde je mezi kmotry Anny, dcery Georga Loha z Mirotic, uveden mj. i Georg Threusslerer označený jako „Schulmeister alhier“. V něm se seznamujeme s nejstarším doloženým učitelem kozlovské farní školy. Po dalších pěti záznamech končí tato část matričních knih a dále pokračují až rokem 1678. O kontinuitě školní výuky v dalších letech třicetileté války tedy nemáme žádné přímé doklady, o to více musíme litovat, že v zápisech kozlovských matrik zeje tak velký přeryv. Je možné, že dramatické události třicetileté války vzdělávací proces ve farnosti na čas přerušily. O potenciálním přerušení snad lze uvažovat i s přihlédnutím k faktu, že v době pořizení soupisu poddaných v r. 1651 se v něm žádný učitel nevyskytuje. V soupisu se však nesetkáváme ani se jménem faráře, který zde však určitě působil a je tedy možné, že případný učitel se jako „zaměstnanec fary“ do soupisu také nedostal, i když ve farnosti působil, z toho důvodu, že patřil mimo okruh osob, soupisem postihovaných. Pokud k přerušení školní výuky v Kozlově opravdu došlo, můžeme pak období od poloviny 17. století, kdy máme edukační proces v Kozlově znovu bezpečeně doložený, považovat za dobu navazující na předchozí vývoj a úspěšně se pokoušející o znovuvybudování určitého vzdělávacího systému, pokud ovšem můžeme v době před tereziánskými reformami hovořit o systému jako takovém..

            V té době se školství obecně rozvíjelo víceméně náhodně a záviselo hodně na místních podmínkách, které určily, zda v tom či onom místě nějaká forma vzdělávacího procesu zapustí kořeny. Úroveň elementárního školství byla v rámci Čech velmi proměnlivá. Zejména z českého vnitrozemí máme řadu příkladů o tom, že děti před tereziánskými reformami chodily do školy pouze v zimě, budovy, ve kterých se vyučovalo, bývaly zhusta malé a zchátralé. Vyučující bývali mnohdy vysloužilí vojáci, jejichž hlavním kvalifikačním předpokladem byla schopnost vynutit si u dětí kázeň. Vyučovalo se pouze to, co dotyčný „pedagog“ uměl. I zde však nelze generalizovat, byly jistě i vesnické školy, jejichž úroveň nebyla na tak zarážející nízké úrovni.

            Pokud jde o školu v Kozlově, můžeme vzhledem k okolnostem, které jsou známé o jejím fungování, nízkou kvalitu výuky vyloučit. Jak uvidíme dále, povolání kozlovských učitelů vykonávali lidé, kteří byli podřízeni přímo faráři a vykonávali kromě edukační povinnosti i některé další činnosti spojené s fungováním a výkonem církevních obřadů. Můžeme předpokládat, že kozlovský učitel byl zároveň (možná dominantně) vedoucím kostelního kůru a byl zodpovědný za provozování hudby, jak o tom svědčí často používaný termín „cantor“. O tom, že postavení učitele v Kozlově mělo určitá dlouhodobě stanovená pravidla, svědčí i záznam o právech učitele na část vybíraného desátku, jak nám ho zachoval druhý foliant matričních knih. Z nich vyplývá, jaké nároky měl učitel na žito, oves, snopy slámy a další komodity. Z podrobné specifikace lze usuzovat, že místo kozlovského učitele byla funkce stálá, kontinuální a na svou dobu hmotně poměrně dobře zajištěná. Jména učitelů, jak je známe od 70. let 17. století tvoří nepřerušovanou řadu, většina z nich působila v místě dlouhodobě a pokud docházelo k výměně, jistě byla tato pozice velmi prestižní a o zájemce nejspíše nebyla nouze. Specifikace a výčet odměn učitele jsou navíc velmi podrobně rozepsány na jednotlivé vesnice a dokonce i sedláky, takže nám celý soupis může sloužit i jako podklad pro vyhodnocení ekonomických poměrů a sil ve farnosti na počátku 18. století, kdy tento materiál (pravděpodobně po r. 1712) vznikl.

            Základním pramenem pro doložení další existence školy v Kozlově po r. 1650 jsou stejně jako v počátku století opět pouze dochované matriční knihy. Zde se zhruba již od poslední čtvrtiny 17. století objevují u některých jmen dovětky typu „Schulmeister“, „Cantor“, „Ludi Magister“, „Schuldiener“, „Schuladministrator“ apod. K nim se přidávají v 18. století ještě některá jména s označením „preceptor“. Učitel byl podřízen faráři a byl tedy určitým „zaměstnancem“ farního úřadu a zastával, nejspíše primárně, i funkci jakéhosi regenschoriho či vedoucího kůru a zajišťoval pro kostel hudbu (viz označení „cantor“, tj. zpěvák). Dalšího z připomínaných kozlovských učitelů známe pouze zprostředkovaně. Podle matriky úmrtí obce Údrč zemřela zde 15. dubna 1679 jistá Barbara Spindlerin, která je označena jako „die alte Schulmeisterin von Koßlau…“, byla tedy manželkou učitele z Kozlova. Dožila se věku 73 let a zřejmě byla v době své smrti vdovou. O jejím manželovi, pouze příjmením nepřímo doloženém učiteli v Kozlově nic bližšího nevíme, neznáme ani jeho křestní jméno.

            V době, kdy vdova po učiteli Spindlerovi zemřela, však již v Kozlově působil jako učitel Christoph Wenzl Rau. Poprvé je připomínám v r. 1677, což však pravděpodobně není datum určující jeho příchod a počátky učitelského působení ve farnosti. Jak jsme již uvedli

v kap. 6.5., kozlovské matriky pro roky 1624 – 1670 chybějí a od r. 1671 máme k dispozici pouze index k jejich dnes již nezvěstné části. Vlastní matriční zápisy pak začínají až rokem 1678. Christoph Wenzl Rau se tak objevuje k roku 1677 právě v onom indexu (šlo o jakýsi orientační jmenný soupis bez dalších podrobností, které byly v matričních knihách jinak uváděny). Od roku 1677 se s učitelem Rauem setkáváme velmi často. Většinou vystupoval jako kmotr narozených dětí nebo svědek při svatbách. Dá se říct, že vysoká četnost těchto aktivit se objevuje i u všech ostatních učitelů. Jedním z důvodů této „oblíbenosti“ byla jistě snadná dosažitelnost. Učitel jako zaměstnanec fary a osoba zodpovědná za kůr a hudbu na něm provozovanou byl i díky umístění svého bydliště nedaleko kostela a fary snadno dosažitelný a vlastně stále k dispozici. Navíc společenská prestiž učitelů byla vždycky velmi vysoká, byť jejich životní úroveň tomu mnohdy neodpovídala. Učitel Rau se narodil v roce 1637 neznámo kde, v době první zmínky o něm mu tedy bylo již 40 let. Z toho můžeme usuzovat, že v Kozlově mohl působit již delší dobu, čímž se doba působení jeho předchůdce Spindlera posunuje blíže k polovině 17. století. Matriční knihy nás informují i o členech jeho rodiny. Jeho manželka se jmenovala Maria a v matrikách o ní najdeme zmínku dokonce již v roce 1676. Manželům se zřejmě ještě před rokem 1676 narodil syn Johann Georg. O jeho dalších osudech kozlovské matriky dále mlčí. Narození nezachytily matriky ani u prvorozené dcery Anny Barbary. I ona se narodila dříve než v r. 1676 a jisté není ani to, zda se (podobně jako její bratr) narodila již v Kozlově. Anna Barbara se v roce 1700 v Kozlově provdala za vdovce Mathese Franze, takže potomci učitele Raua i nadále ve vsi žili, dokonce v jedné z nejvýznamnějších starousedlických rodin. Další dcera, Marie Magdalena, se v učitelské rodině narodila v listopadu 1677. I ona se v Kozlově provdala, v listopadu 1696 uzavřela sňatek s Lorentzem Meinertem, členem v té době jedné z nejrozšířenějších rodin v Kozlově. Zda měla se svým mužem nějaké děti, nevíme, vzhledem k tomu, že nejsou zaznamenána ani jejich případná úmrtí, je možné, že se z vesnice odstěhovali. Poslední dcera učitele Raua se jmenovala Maria Lisa a narodila se v červnu 1682. V roce 1704 se jí narodil nemanželský syn Johann Valentin a ještě v témže roce se provdala za Johanna Schleichera, se kterým měla další potomky. Posledním učitelským dítětem pak byl nejmladší syn Filip Jakub, který se narodil v roce 1688, zemřel však necelé dva týdny po svém narození. Učitel Rau zemřel 75letý 22. května 1712, když svou manželku přežil o více než dva roky (zemřela v listopadu 1709).

V době své smrti učitel Rau již své povolání dávno nevykonával. Nejpozději v roce 1704 ho nahradil Anton Schmelzer, který se právě v tomto roce poprvé objevuje v matrikách jako otec svého zemřelého jednoročního synka. Nicméně jeho nástup začátkem 18. století potvrzuje fakt, že výskyt učitele v Kozlově nebyl v minulém století pouze náhodným zjevem, ale že šlo o institucionální funkci, která, jak uvidíme dále, měla vždy zajištěnu kontinuitu. Učitel Schmelzer a jeho manželka Elisabetha, kteří jako jejich předchůdci manželé Rauovi také často vystupují jako svědci u svateb a křtů, působili v Kozlově ještě na začátku roku 1714. Ve stejné době jako učitel Schmelzer se v Kozlově objevuje i jakýsi preceptor Lucas Formanek (s ním jsme se již setkali i jako se správcem panství a písařem v Ostrově). S funkcí preceptora se budeme v 18. století také setkávat častěji. Mohlo jít buď o jakési soukromé učitele, jejichž působení bylo spjato se zámkem a jeho majiteli, kteří si mohli pro své potomky dovolit právě tyto privátní učitele a nebyli závislí na farní škole. V 18. století se však pojmem preceptor mnohdy označoval i jakýsi pomocník učitele. Rozhodnout, která z obou možných variant je v případě Kozlova správná, není pro nedostatek jakýchkoliv dalších informací možné (nelze ani vyloučit variantu, že v počátku století se jednalo o zámecké učitele, zatímco v období tereziánských reforem se opravdu jednalo již o učitelského pomocníka). Funkce preceptora se na rozdíl od učitele neobjevuje kontinuálně a jména preceptorů jsou známa spíše náhodně. Preceptor jako soukromý učitel nebyl člověk spjatý s vesnickým životem, jeho působení bylo omezeno pouze na zámek a to ještě po určitou dobu. Pokud tedy nevystoupil zároveň jako svědek na svatbě, kmotr nebo svědek u křtu, nebo neměl vlastní rodinu, v matričních knihách se vůbec neobjevil.

V dubnu roku 1714 se setkáváme s novým učitelským jménem a tím je Joseph Adam Kneyssl, který se poprvé objevuje jako „Schulbedienter“. Není jisté, zda se nový učitel v této době objevil vždy až po odchodu starého, nebo zda mohli působit nějaký čas společně. Faktem je, že od prvé zmínky o učiteli Kneysslovi jakékoliv zápisy týkající se jména jeho předchůdce mizí. Učitel Kneyssl měl za manželku Marii Elisabethu, v Kozlově se jim narodila dcera Maria Catharina (*1714), synové Joannes Antonius (*1716), Dominicus Martinus (*1718), Thomas Augustinus (*1723) a Franciscus Josephus (*1726). Další dvě děti Josephus Martinus (*1721) a Anna Elisabetha (*1722) zemřely brzy po narození, stejně jako dcera Anna Francisca (*1728). Učitel Kneyssl se po smrti své manželky znovu oženil v r. 1730 s místní vdovou Marií Magdalenou Viethin.

 Na činnost učitele Kneyssla navázal v letech 1731 a 1732 jakýsi Leopold Kühlbrun, „cantor“ a „schuldiener“. Právě jeho označení „cantor“, nám připomíná, že jedním z jeho úkolů bylo obstarávat kůrovou hudbu a zpěv. Vazba mezi hudbou ve školách a kůrovým zpěvem bývala velmi úzká. Často bývala hudba uváděna v seznamech povinností kantora na prvním místě. Kozlovští kantoři jistě nebyli výjimkou a ve službách farního úřadu nejenom vyučovali, ale jistě zabezpečovali a zodpovídali za hudební stránku církevních obřadů. Působení Leopolda Kühlbruna nebylo dlouhé a nejpozději v roce 1734 ho vystřídal Samuel Maximus Trustel (někdy také psán Trusdel). Tento třicátník se narodil v severočeských Trmicích roku 1704 a v Kozlově oslavil i svou svatbu. Bylo to 4. července 1741 a jeho vyvolenou se stala Anna Rosina Steidlin z Bečova. Ani tento učitelský pár se v Kozlově nedočkal potomků. Snad to způsobilo i učitelovo předčasné úmrtí v roce 1744. Samuel Trustel se dožil pouhých 40 let a byl pohřben na hřbitově u kozlovského kostela 11. července. V matričním zápise je pochvalně uvedeno, že byl jako učitel (Schulmeister) „treu und fleissig“ (takové hodnocení u zemřelého nebývalo vůbec obvyklé, drtivá většina zápisů v matrice zemřelých neobsahuje žádné hodnotící soudy, pouze jméno, věk a druh použitého obřadu). Vesnice se rozloučila se svým učitelem mší se zpívaným Requiem, což byl nejdůstojnější a také nejdražší obřad, který mohl být při pohřbu vykonán.

Učitelské místo dlouho neobsazené nezůstalo a již v říjnu 1744 se objevuje Wentzl Huth tehdy 24letý učitel, kterým začíná celá generace učitelů, kteří jednak působili ve své funkci dlouhodobě a jednak si ji prostřednictvím sňatků svých dětí předávali tak, že se stala ve vsi na delší čas téměř „dědičnou“. Také Wentzl Huth byl ve své funkci nazýván všemi možnými názvy. Setkáváme se u jeho jména s označením Schulmeister, Ludi Cantor, Schuldiener, Schuladministrator, Ludimagister… Pevné názvosloví se v dobách před školními reformami Marie Terezie nikterak nepoužívalo. Wentzl Huth žil v Kozlově s celou rodinou, i oba jeho rodiče zemřeli v Kozlově. Otec Johann Georg v prosinci 1760 ve věku 75 let, matka Anna Maria svého manžela přežila o osm let a skonala v březnu 1768 ve věku 83 let. Oba byli pohřbeni na kozlovském hřbitově. Manželka učitele Hutha se jmenovala Anna Elisabetha a na rozdíl od předchozích učitelských párů si Huthovi na nedostatek dětí rozhodně nemohli stěžovat. Prvorozený syn Johann Wentzel zemřel v roce 1749 krátce po svém narození. V roce 1750 se narodila dcera Maria Catharina, v roce 1752 syn Josef Antonín, o dva roky později Jan Ferdinand Antonín, po dalších dvou letech v r. 1756 dcera Maria Clara, v roce 1759 Maria Anna Eleonora, která však zemřela několik měsíců po porodu. Po ní následovala v roce 1760 další dcera pokřtěná opět jako Maria Catharina (prvorozená dcera stejného jména již nežila). Pro naše dějiny je významná další dcera, která se narodila 29. března 1763 a při křtu dostala jméno Anna Barbara Anastasia, a které při křtu šla za kmotru teprve osmiletá dcera Františka Jindřicha Trauttenberga, Anna Barbara de Trauttenberg. Tato dcera, zvaná později pouze Barbara, se v budoucnu stane manželkou nástupce svého otce. Po jejím narození spatřili světlo světa ještě syn Leopold Antonín Gabriel (1765) a dcera Maria Theresia Barbara (1767). Wentzl Huth byl jistě výraznou postavou předreformního školství v Kozlově. Byl aktivním účastníkem, svědkem a kmotrem mnoha svateb, křtů a pohřbů. Zároveň byl také učitelem, za jehož působení se tereziánské reformy uváděly v život. I za doby jeho učitelování se objevují ve vesnici soukromí učitelé působící na zámku - preceptoři, V roce 1772 zde působil jakýsi Adalbertus Schlösinger, v roce 1773 se připomíná Christoph Koperer a roku 1776 Josef Hoffmann, jehož preceptoriát trval zřejmě delší dobu, připomíná se ještě v následujících letech, v roce 1782 je však náhle uváděn jako školní pomocník (Schulgehilf), což podporuje domněnku o tom, že v této době již šlo spíše o učitelského pomocníka a ne o soukromého zámeckého učitele.

S funkcí školního pomocníka se od té doby setkáváme pravidelně a můžeme bez pochyby uvažovat o tom, že provoz školy byl zajišťován minimálně dvěma osobami. Po Josefu Hoffmannovi se ve vsi objevuje po boku stárnoucího Wentzla Hutha nové jméno - Hilarius Köppl, rodák z Údrče. Narodil se v roce 1764 a v Kozlově se poprvé připomíná roku 1789, kdy bylo jeho předchůdci již 69 roků, on sám byl 25 let starý. Stal se otcem syna Josepha, který se v témže roce narodil dceři učitele Hutha Barbaře ještě jako nemanželský. Teprve dva měsíce po jeho narození oba uzavřeli sňatek a Barbara Huthin stala jeho právoplatnou manželkou. Hilarius Köppl se tak stal přímým pokračovatelem rodinné učitelské tradice. Zdá se však, že v jeho osobě nemáme zastoupeného pouze učitele, je totiž uváděn zároveň jako vrchnostenský úředník v letech 1799 (administrátor) a v letech 1807-1812. Jak se mu dařilo skloubit a vykonávat obě funkce je trochu záhadou, snad mohl spoléhat na nějakého svého pomocníka. Smrt jeho tchyně Elisabethy, která zemřela v březnu 1797 ve věku 68 let a jejího manžela Wentzla Hutha, který zemřel v listopadu 1798 ve věku 78 let, ukončila další etapu historie kozlovského školství. Určitým předělem a dějinným mezníkem se v té době stalo vybudování nové školy, kterou ve vsi nechal postavit majitel kozlovského statku Eliáš Hoyer roku 1797. Nová školní budova se zřejmě stala nutností. Majitel panství byl zároveň patronem kostela i školy a jako takový měl určité povinnosti. Počet dětí navštěvujících školu po reformě z r. 1774 patrně vzrostl natolik, že kapacita stávajících prostor přestala vyhovovat. Škola označovaná v té době jako farní zajišťovala elementární výuku čtení, psaní a počítání a základy náboženství. Učitele pravděpodobně ustanovoval majitel panství společně s farářem, který na škole také vyučoval základy náboženství a biblickou dějepravu. Tuto látku nesměl učit učitel, který ji mohl s dětmi pouze opakovat

Vraťme se ještě k otázce umístění kozlovské školy. Vzhledem k tomu, že šlo vlastně o farní školu, můžeme předpokládat, že od samého počátku se vyučování konalo v budově sousedící s areálem kostela a fary. Bydlištěm učitele byla zajisté školní budova a tu můžeme od r. 1770 bezpečně identifikovat jako čp. 20 (po přečíslování vesnice v r. 1805 dostala budova čp. 32) a rok 1797, kdy byla vystavěna škola Eliášem Hoyerem, na této skutečnosti nic nezměnil. Stará budova byla pravděpodobně stržena a nahrazena novou. Můžeme tedy předpokládat, že i před rokem 1770 se kozlovská škola nacházela ve stejném areálu u kostela a nová škola převzala její popisné číslo. Na stabilním katastru a indikační skice z r. 1841 je tato Eliášem Hoyerem vystavěná „stará škola“ (název „stará škola“ pochází z pozdější doby, kdy již byla postavena nová budova čp. 84) označena již novým čp. 32 a je vyobrazena jako půdorysně velkorysé kamenné stavení umístěné západně od kostela.

Kozlovská škola po tereziánské reformě

Manželům Köpplovým se v roce 1791 narodila dcera Josepha, roku 1794 syn Caspar (v roce 1813 se s ním můžeme setkat jako s pivovarským tovaryšem v zámeckém pivovaru v sousední Telči), 1796 přišla na svět Maria Anna, 1799 Anastasia a 29. března 1801 syn Franz, který v budoucnu půjde v otcových šlépějích a nahradí ho na učitelském místě. Další dcera Katharina narozena v r. 1803 záhy po narození zemřela stejně jako v r. 1804 narozená dcera Anna Cäcilia. Další dítě následovalo v r. 1806 - syn Johann Nepomuk Ferdinand. Ale to již se blížila doba, kdy učitel Köppl a jeho manželka Elisabetha se stávají prarodiči. Jejich nejstarší dceři Josephě se v r. 1811 narodil syn Joseph. Narodil se jako nemanželský, jeho otcem je jakýsi Leopold Fischer. I další učitelské dceři Anně se narodil první syn Ignaz Anton v roce 1816 jako nemanželské dítě. Jméno jeho otce matrika vůbec neuvádí. Josepha pak porodila v roce 1817 další nemanželskou dceru Marii Annu a v r. 1819 Annu Josephu. Jejich otcem byl jakýsi Franz Schneider z Těšetic, který si v roce 1820 matku svých dětí konečně vzal. Více než mravnostní eskapády a na svou dobu poněkud netradičně uvolněnější mravy učitelských dcer nás však budou zajímat osudy Franze, syna Hilaria Köppla, který je jako svědek při křtu v roce 1821 uveden jako syn učitele, v roce 1825 označen „Schuler.Hilf.“ a v roce 1826 je charakterizován jako „Schulgehilf“. Působil tedy ve zdejší škole nejpozději od roku 1825 jako pomocný učitel svého otce. Někdy v letech 1826 nebo 1827 se žení a bere si za manželku Josephu, dceru Franze Pleinera, mlynáře z Dolního Scharfova mlýna. V roce 1828 se jim narodila dcera Wilhelmina (dalšími dětmi byla dcera Franziska *1830 a Antonia *1832). Hilarius Köppl a jeho manželka pak jdou v roce 1829 za kmotry vnučce Marii, další nemanželské dceři Anny Köpplové.

I za působení Hilaria Köppla se opět setkáváme s pomocníky učitele. V letech 1799 – 1801 máme doloženého jakéhosi Andrease Waltera, v roce 1806 a 1807 tuto funkci vykonával Joseph Knöchl, tehdy ještě ani ne dvacetiletý syn kozlovského krejčího Johanna Josepha Knöchla. Dalšími pomocnými učiteli byli v r. 1808 Joseph Köppl (nejstarší syn Hilaria, který později bude jako učitel působit v Městě Touškov), Anton Tittelbach (1811-1813), Johann Klein (1814), Wenzl Tausch (1815), Johann Kiemukl, Wenzl Laderk (1817), Johann Feiler (1819). V roce 1822 se jako pomocný učitel poprvé objevuje další Hilariův syn, Franz Köppl. V roce 1824 je jednou zmíněn jakýsi Joseph Zeischka, po něm se opět setkáváme s Franzem.

K další generační výměně na postu kozlovského učitele dochází někdy kolem roku 1830. Hilarius Köppl je v té době 66 let starý (zemřel na vodnatelnost v květnu 1841) a ve škole se objevuje nový pomocný učitel Anton Tischler. Pravděpodobně nahradil Franze Köppla, který povýšil na místo učitele. To potvrzuje i fakt, že Franz Köppl jev r. 1828 při křtu své dcery Wilhelminy uváděn již jako „Lehrer“ – učitel. Jeho otec se sice v matričních knihách stále vyskytuje jako svědek při křtech a i nadále je nazýván učitel, jde ale nejspíš o čestné označení, aktivní učitelskou službu již nejspíše nevykonával, v dimenzích staré školy by asi pro třetího pedagoga již nebylo místo, nemůžeme ale vyloučit jeho občasnou výpomoc. Zatímco Franz se pevně usadil na místě učitele, jeho pomocníci se často střídali. To mohlo souviset s pravidly, podle kterých adepti učitelského povolání nejprve nastupovali na místa pomocných učitelů a teprve po získání určité praxe mohli povýšit. Protože ale v Kozlově pro ně nebylo volné učitelské místo, odcházeli a místo nich se objevovali noví pomocní učitelé. V r. 1830 zde působil Anton Tischler, v r. 1831 Anton Harisch, v roce 1835 Wenzl Dürrschmid a roku 1837 Johann Schimana. V roce 1840 na tomto postě nacházíme Leopolda Oetznera a ještě v tom samém roce se objevuje Philipp Tippmann (*13. 7. 1822), syn rolníka Antona Tippmanna ze Žďáru (Saar) nedaleko Doupova. U tohoto pomocného učitele, kterého jsme již zmínili v kap. 6.4., se na chvíli zastavme. Jako jediný z celé řady jeho kolegů se totiž ve zdejší farnosti alespoň na čas usadil. Zásluhu na tom měla Theresia, dcera jednoho z největší kozlovských sedláků 3/4láníka Josepha Rosama. V březnu r. 1844 se jí narodila dcera Maria Anna, k jejímuž otcovství se pomocný učitel přiznal. V lednu následujícího roku pak oba mladí lidé (v té době jim oběma bylo 22 roků) uzavřeli v kozlovském kostele sňatek. Při něm již mladý Tippmann je uváděn jako učitel ve Svinově, kde učil na nedávno zřízené škole a je zde jako učitel zmiňován ještě v r. 1850.

Plejáda pomocných učitelů pokračuje Johannem Sacherem (1845), Josefem Berntem (1846), Johannem Sieglem (1847) a Wenzlem Kretschem (1850), který do Kozlova přišel z učitelského působiště v Německém Chloumku. Tento syn truhláře ze Stanovic se narodil v r. 1829 a vydržel v Kozlově společně s Franzem Köpplem poměrně dlouhou dobu. Od konce roku 1851 je však nově označován jako podučitel – Unterlehrer. Ve škole ho nahradil až roku 1855 Alois Altmann a on sám se přesunul opět na svinovskou školu již jako učitel. Za svého působení ve Svinově se v roce 1856 v Útvině oženil s Franciskou Kluppovou z Českého Chloumku a o rok později se jim narodila ve Svinově dcera Emilie. V řadě podučitelů pokračuje od ledna 1856 další z rodiny Köpplů. Je jím Ignaz Anton Köppl – provizorní podučitel. Ten je synovcem Franze, narodil se 4. listopadu 1816 jako nemanželský syn jeho sestře Anně, dceři Hilaria Köppla. Jeho učitelské působení v Kozlově bylo krátké. Jeho manželce Katharině (roz. Stieber z Lachovic čp. 20) se zde 25. července 1856 narodil syn Ignaz Karl a tím jejich stopa v Kozlově mizí, provizorní podučitel se i se svou manželkou přesunul podobně jako jeho předchůdce do svinovské školy, kde se s ním setkáváme ještě v r. 1857, pak ale z Kozlovska odchází. Pravděpodobně působil jako učitel v Krásně (nebo v jeho blízkém okolí), kde jeho prvorozený syn zemřel. O podučiteli Josefu Brücknerovi se dovídáme z ojedinělé zmínky v lednu 1873, kdy se jeho manželce Johanně roz. Werkl z Veselova narodilo mrtvé dítě. Zajímavé je, že oba manželé bydleli v malém stavení čp. 78, které ještě v r. 1869 obývala židovská rodina obchodníka Samsona Neubauera.

Škola si v době, kdy se Franz Köppl stal učitelem, rozhodně nemohla stěžovat na nedostatek žáků. V roce 1839 je uváděna jako dvojtřídní farní škola, kterou navštěvuje 179 školou povinných dětí. Kromě toho do ní chodilo 86 dětí, které se účastnily tzv. povinné opakovací výuky, což obnášelo dvě nedělní opakovací hodiny, kterých se mohla účastnit mládež teoreticky až do dvaceti let. Školu navštěvovaly děti ze všech vesnic farnosti, od roku 1839 ubyly děti ze Svinova, kde vznikla samostatná škola, v závěru 19. století pak postupně vznikaly i v některých dalších vesnicích malé jednotřídní školy.

Franz Köppl dostal nejpozději v lednu 1857 další posilu. Byl jí učitel Wenzl Schwarz (*1824), pocházející z Nahořečic (malé vesnice mezi Lubencem a Valčí), kde jeho otec provozoval obuvnickou živnost. Ale rodinná učitelská tradice v Kozlově zůstala i nadále zachována. Nový učitel uzavřel již 23. února sňatek s Franziskou Köpplovou (*10. 8. 1830), dcerou Franze a jeho manželky Josefy. Své působení tak začala čtvrtá generace jedné učitelské rodiny, na jejímž počátku stál Wentzl Huth.

Jaké bylo vzájemné postavení obou učitelů, nevíme. Oba jsou označováni po nějakou dobu jako učitelé – Lehrer, ale mladší Wenzl Schwarz postupně přebíral vedení školy. Se svou manželkou měli řadu potomků, z nichž ale většina v dětství zemřela. V roce 1872 umírá ve věku 71 let Josepha Köppl, tchyně nového učitele a její manžel Franz Köppl odchází z tohoto světa 19. května 1879. V matrikách je uvedeno, že zemřel jako pensionovaný podučitel, který se dožil 78 roků a 20 dnů.

Nová školní budova

Závěr 19. století přinesl významnou kvalitativní změnu pro celé kozlovské školství. Původní školní budova se zřejmě dostala do takového stavebního stavu, že byla dále nepoužitelná a vzhledem k nárůstu žáků nestačila ani kapacitně. Ve vsi proto vyrostla nová budova, vyznačující se na tehdejší poměry typickou nezaměnitelnou architekturou, velmi solidní stavba, zajišťující nejvyšší možný standard tehdejší výuky vč. zázemí pro učitele, pro které zde byl samozřejmě zřízen odpovídající byt. Škola byla postavena pravděpodobně v r. 1879, nejpozději však v r. 1883. I zde je nejspíše nuto revidovat r. 1887 zmiňovaný v německé vlastivědné literatuře. V matrice křtů vesnice Teleč totiž vystupuje manželka řídícího učitele Schwarze jako kmotra Franzisky Kandlerové právě v roce 1883 a jako její bydliště se udává Kozlov čp. 84, což je označení, které škola po svém dostavění získala. Vzhledem ke svému vzhledu a umístění se stala novou dominantou obce. Původní stará škola byla zřejmě brzy poté stržena a místo po ní zůstalo trvale nezastavěné.

Zda se stavba nové budovy nějak bezprostředně promítla do osudů učitelské rodiny Schwarzů, nevíme. Matriční události o čp. 32, kde stávala stará škola, končí rokem 1879 a o čp. 84 začínají zmínky až v roce 1888. V tomto roce již pravděpodobně působil jako řídící učitel ve škole Andreas Hildwein (bezpečně jsme o něm zpraveni až k r. 1890). Jeho původ je neznámý, jeho manželka Anna (roz. Lauererová) pocházela z Radyně u Toužimi. Jediná zpráva, která vypovídá o členech předchozí učitelské dynastie, pochází z 6. června 1894, kdy zemřela ve věku 64 let Franziska Schwarz, vdova po řídícím učiteli v Kozlově. Z této zprávy vyplývá, že Franz Schwarz byl již po smrti, kde zemřel, není známo a z označení „vdova po řídícím učiteli“ můžeme dedukovat, že tento titul získal právě přechodem do nové školy, kde samozřejmě působil širší pedagogický sbor, a že zde ještě po r. 1884 nějaký čas působil. Zatím jediným dokladem o rozšířeném učitelském kádru jsou ojedinělé zmínky z let. 1888 a 1890, ze kterých vyplývá, že v čp. 84 žil kromě rodiny řídícího učitele ještě učitel (Volksschullehrer) Heinrich Fiedler se svou manželkou Annou.

O působení učitele Hildweina žádné velké detaily neznáme. Víme, že v učitelově rodině zemřel v Kozlově roční synek Josef a také maminka řídícího učitele – Julie Theresie Hildweinová (dožila se více než 88 let). Zajímavá je zmínka o jejím původu z německého Mettenheimu am Rhein. Její otec Samuel Jakobi zde byl obchodníkem, matka Marta byla rozená Lewis. Jména obou rodičů naznačují možný židovský původ, vzhledem k tomu, že Julie Theresie i její vnuk byli pohřbeni na kozlovském hřbitově a jsou zmíněni v církevních matrikách, šlo pravděpodobně o konvertity a rodina byla křesťanská. Otec řídícího učitele Andreas Hildwein st. pocházel z Prahy, kde se živil jako umělecký soustružník.

Andreas Hildwein působil v Kozlově do roku 1908, kdy byl penzionován a odstěhoval se do Ostrova. Ve funkci řídícího učitele ho vystřídal Wenzl Fechter, který
na škole působil jako řadový učitel již koncem 19. století. Pocházel z nedalekých Sovolusek, kde se v r. 1868 narodil jako nemanželský syn Theresii Fechterové, dceři sedláka Johanna Fechtera ze statku čp. 13. Víme o něm ještě, že sloužil u armády jako infanterista v 88. regimentu. Již jako učitel národní školy se v Kozlově v r. 1898 oženil. Jeho manželka Paulina Garkisch (narozena v r. 1874 v Pávicích) žila v Miroticích čp. 15, kde její zesnulý otec Franz Garkisch rolničil na statku patřícím původně jeho tchánovi. Na rozdíl od jeho předchůdců si však již můžeme prohlédnout i jeho tvář. Vidíme ho na společné fotografii se žáky školy, kde je zachycen i s farářem Wilhelmem Sirtlem, který na škole působil jako učitel náboženství. Řídící učitel Fechter přišel o značnou část majetku, když za války upsal velkou částku na válečné půjčky. To se neblaze podepsalo na jeho již beztak chatrném zdraví. Nervové vypětí a záchvat mozkové mrtvice měly za následek několik zdravotních dovolených a následný předčasný odchod do důchodu. Kozlov opustil v říjnu 1926 a odstěhoval se ke své dceři Marii Nürnbergerové, která byla učitelkou ručních prací v Rabštejně. Zde zemřel v roce 1933 a jeho posledním přáním bylo být pohřben v Kozlově. Jeho ostatky sem byly převezeny 10. dubna téhož roku.

O dalších členech sboru z té doby informováni nejsme. Jedinou výjimku představuje učitel Alois Zörner, který do kozlovské školy nastoupil po skončení 1. světové války v listopadu 1918.

Alois Zörner ukončuje téměř tři sta let dlouhou řadu kozlovských učitelů německého původu. Jeho popularita a autorita ve vsi byla nezpochybnitelným faktem. Narodil se 18. listopadu 1897 v nedalekých Marticích jako syn Franze a Albiny Zörnerových. Navštěvoval původně obecnou školu v Hlinči, ve vzdělání pokračoval dále na měšťanské škole v Bochově a učitelském vzdělávacím ústavu ve Stříbře. V roce 1915 narukoval do Českých Budějovic k 6. regimentu chebských infanteristů a z války se vrátil v hodnosti poručíka. Do Kozlova nastoupil na své první učitelské místo a působil zde až do roku 1922, kdy byl přeložen do Lochotína. Od roku 1924 pak vyučoval v expozituře kozlovské školy v Lachovicích a po odchodu řídícího učitele Fechtera do důchodu se vrátil na své první působiště v Kozlově jako řídící učitel a svou funkci vykonával až do odsunu v roce 1946.

V roce 1924 se Alois Zörner oženil. Jeho manželkou se stala dcera majitele kozlovského hostince „Zur deutschen Eiche“ Theresie Rödlová, s níž měl syna Herberta. Po svém návratu do Kozlova byl aktivní v celé řadě činností. Byl velitelem místních dobrovolných hasičů, aktivním členem německého kulturního spolku a vedoucím pěveckého sboru, který v rámci tohoto spolku v Kozlově působil. Měl se svým tchánem v Kozlově propachtovanou honitbu a byl velmi starostlivým myslivcem, mimoto vykonával funkci obchodního vedoucího ve spolku včelařů.

O dalších členech učitelského sboru ve 20. až 30. letech a za války máme pouze útržkovité informace. Víme, že po předčasném odchodu řídícího učitele Fechtera jeho funkci přechodně vykonávala sl. Ernestine Schustlerová. Ta ve škole působila i po jmenování Aloise Zörnera novým řídícím učitelem. Ještě ve školním roce 1927/1928 ji máme zachycenou na fotografii s žáky 1. třídy obecné školy. Začátkem třicátých let učila první třídy učitelka Hildegard Schwarzová původem z Prahy. Z třicátých let známe fotografii celého učitelského sboru, na níž je zachycen sedící farář Türk, učitelka ručních prací Helene Boltke, řídící učitel Alois Zörner, a stojící učitelé Franz Heinz, Edmund Wolf a Engelbert Kunz.

Tímto snímkem máme zvěčněný určitý „zlatý věk“ kozlovského školství. Výuka v té době probíhala v odpovídajícím relativně moderním prostředí, účastnil se jí značný počet dětí z Kozlova i okolí, učitelský sbor v té době musel mít odpovídající kvalifikaci. Tento stav zrušil až vývoj po roce 1938, kdy řada učitelů musela narukovat do armády a válečné poměry negativně zasahovaly a ovlivňovaly výchovný proces. Poválečná etapa pak nabízí zcela odlišný obraz kozlovského školství.

Školní budova byla po válce vybavená a provozuschopná trojtřídka. Pro nezájem okresních funkcionářů na její obnově však děti z Kozlova jezdily do školy v Telči a kozlovská škola byla místním statkem proměněna na sklad obilí a její zařízení zničeno. Teprve v roce 1954 byl opraven byt, jedna místnost jako třída a jedna jako šatna. Škola byla vybavena vyřazeným nábytkem a vyučování bylo obnoveno 1. září 1954. Podle svědectví školní kroniky však škola trpěla nedostatkem pomůcek. První učitelka Milena Kopišová odešla po dvou měsících, aniž by rozvázala pracovní poměr. Po ní nastoupil na školu učitel Vladimír Helebrant. Počet žáků v té době kolísal zhruba od 19 do 29.

V letech 1955 a 1956 byla provedena generální oprava nákladem 160 tis. korun. Koncem března 1957 opustili dvoutřídní školu učitelé Helebrant a Kubovec a nahradila je učitelka Ryšavá a následně zde působila Marie Nová-Přibylová. Od r. 1962 byla škola opět dvoutřídní a jejím ředitelem byl Václav Milinovský, učitelkou Eva Poláková. Střídání učitelů pokračovalo i nadále. Školní rok 1963/64 zahájil ředitel Jindřich Černý a jeho manželka Helena. V roce 1964 se ředitelskou stala Ludmila Tomičová. Od 1. září 1965 je škola pro malý počet dětí (13) opět vedena jako jednotřídní. Podle počtu dětí, který byl v souvislosti s migrací obyvatel velmi proměnlivý, škola zažívala spíše období stagnace. Ludmila Tomičová odešla s koncem školního roku 1971 a školu převzal i s jedenácti žáky Jiří Souček z Bochova. Ještě v roce 1972 proběhla s problémy jakási rekonstrukce, která se táhla až do roku 1973. Od školního roku 1973/74 vyučovala na škole Anna Švarcová. Počet žáků se v té době pohyboval od 13 do 16, rok 1976/77 byl ukončen s 11 žáky. Poslední školní rok (1977/78) byl zahájen se sedmi žáky. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Karlových Varech pak byla škola v Kozlově zrušena ke dni 1. září 1978, žáci přešli na školy v Bochově nebo Toužimi, poslední kozlovská učitelka odešla učit do zvláštní školy v Bochově.

Více než tři staletí trvající tradice kozlovského školství skončila. Zcela zdevastovaná budova kozlovské školy byla stržena v prosinci 2016, když byl její stavební stav statikem označen jako nevyhovující a ohrožující okolí. Vesnice tak přišla o svou další dominantu.